Reakce UP na výroky senátorů k novele školského zákona

Reagujeme na výroky některých senátorů, které zazněly ohledně omezení odkladů v rámci novely školského zákona, kterou zamítl Senát.

Senátor Martin Červíček:

„Za mě nepochybně dobrý úmysl zákona snížit počty odkladů nástupů do prvních tříd, jichž je v současnosti až 20 %, ale SPOVINNÝM SLOVNÍM HODNOCENÍM PRO 1. a 2. ročník, NESOUHLASÍM.

A též mě nikdo NEPŘESVĚDČÍ o tom, že má existovat POVINNOST, MÍT v těchto třídách při 15 a více žácích ASISTENKTU/TA pedagoga BEZ OHLEDU na to, ZDA TAM DÍTĚ S PROKAZATELNOU POTŘEBOU mít asistentku/ta pedagoga, JE!!

Proto jsem HLASOVAL PROTI a PODPOŘIL JSEM POZMĚŇOVACÍ NÁVRH.“

Naše předsedkyně Petra Mazancová k tomu uvádí: „Očekávala bych od pana senátora nějaké věcné, vědecky podložené argumenty, když rozhoduje v oblasti, která není jeho doménou. Asistent pedagoga výrazně napomáhá individualizaci výuky, kterou PROKAZATELNĚ v prvních třídách chceme.”

Senátor Michael Canov:

Malá novela školského zákona: Ve svém vystoupení jsem ocenil zásadní snížení počtu odkladů. Zmínil jsem se, že bych naopak podpořil možnost dřívějšího nástupu tak, jak jsem to zažil sám v roce 1966 v Žacléři. Tehdy jsme více než polovina třídy dosáhli 6 let po 1. září (nejmladší Helenka Lankašová 21. prosince). Současně jsem podpořil tři pozměňovací návrhy, které jsme schválili v Ústavně-právním výboru:

1. PN Zrušení návrhu na povinnou asistentku v 1. třídě (kde je alespoň 15 dětí), protože, pokud by neměla paní učitelka zvládnout třídu s 15 prvňáčky, tak ať se vytvoří při vyšším počtu třídy rovnou dvě. Dokonce si myslím, že by měla býti konečně zrušena inkluze a tím i zrušena armáda asistentek.

2. PN Zrušení návrhu na povinné slovní hodnocení v 1. a 2. třídě. Dosud slovně hodnotí 20 % škol. Jsem proti tomu, aby bylo 80 % ostatních nuceno zrušit číselné hodnocení zákonem.

3. PN Zrušení návrhu na zákaz propadnutí v 1. třídě. Nevidím smyslu v tom, aby se zákonem zakázalo školám hodnotit žáka v 1. třídě tak, jak si dle školy zaslouží.

Dodatek: Mám velkou radost. Všechny 3 PN byly v samostatných hlasováních schváleny. Zároveň jsem se stal jedním ze zpravodajů, kteří jsou určeni přednést vratku v Poslanecké sněmovně.

Člen výkonného výboru Učitelské platformy Jan Kuzebauch: „Rozhodovat na základě vlastní antické zkušenosti z roku 1966 je dobrou ukázkou toho, jak někteří politici vnímají svoji expertízu ve školství – kdysi do školy chodili…“

Senátor Zdeněk Hraba:

Zdravý rozum zpátky do škol! Senát odmítl další experimenty na dětech. Schválili jsme pozměňovací návrhy, které mohou vrátit rozhodování zpět do rukou učitelů a ředitelů

• Slovní hodnocení? Ať si rozhodne škola.

• Povinní asistenti ve třídách s více než 15 dětmi? Ne automaticky.
• Ponechání možnost opakovat první třídu, když to pomůže.

Školská novela se tak vrací zpět do Sněmovny.

K tomu členka našeho vedení Sofia Hladíková dodává:

„Zdravý rozum zpátky do senátu! Školy odmítají další experimenty senátorů na dětech.

Slovní hodnocení alespoň nejmladším školním dětem je funkční model ověřený vyspělými vzdělávacími systémy úspěšných zemí, u nás budeme experimentovat.

Senátoři svým rozhodnutím jednoznačně ztížili start do života tisícům prvňáčků i jejich vyučujícím, kterým upírají právo na bezpečné podporující prostředí v prvních třídách. Bez asistentů v plných třídách dokáží vyučující těžko poskytnout podporu všem dětem. To je velmi nezodpovědný experiment pánů senátorů! Experiment „opakování, když to pomůže“ je hodně riskantní krok.“

Senátor Přemysl Rabas:

„Rozumím tomu, že v první třídě známkování může být frustrující, na druhé straně mnoha těm rodičům, kteří sami třeba neukončili základní vzdělání, tak slovní hodnocení může být něco jako sci-fi příběh, čemu může nemusí rozumět. Ale zase říkám – obecně ano, známkování chápu, že – a schvaluji, že ne, ale myslím si, že by se na to mělo pamatovat právě v těch slabších regionech, vyloučených lokalitách, tam, kde jsou sociálně slabší rodiny. Takže známkování.“

Reakce Učitelské platformy: „Je škoda, že pan senátor neoslovil některé kolegy ze svého volebního okrsku, aby mu vysvětlili, že problém těchto rodin opravdu není (ne) známkování, ale celkový sociokulturní kontext, v kterém děti žijí. A tam by jim opravdu pomohl asistent ve třídě, kterého kvůli tomu hlasování třeba nedostanou. Také by mu potvrdili, že vyučující, kteří umí hovořit s prvňáčky, umí i slovní hodnocení napsat tak, aby mu rozuměli žáci i jejich rodiče.“