Učitelé: Komunikace ministerstva ohledně převodu financování nepedagogů a pomůcek na zřizovatele škol je nepřijatelná

Od 1. září 2025 přechází na zřizovatele regionálních škol financování nepedagogických zaměstnanců škol. Tato významná změna systému financování narychlo během několika měsíců přináší zřizovatelům i školám a jejich zaměstnancům mnoho nejistoty. Současně s převodem financování nepedagogů přichází také další změna, proti které se učitelé a ředitelé sdružení ve spolku Učitelská platforma důrazně vymezují: zřizovatelé budou nově hradit školám také náklady na pomůcky a učebnice, povinné kurzy pro žáky (plavání) a vzdělávání pro učitele.

Dosud tyto ostatní neinvestiční výdaje (ONIV) dostávaly školy napočtené v ročním rozpočtu od ministerstva. Nově mají i o těchto penězích rozhodovat zřizovatelé. MŠMT se rozhodlo ustoupit ministerstvu financí a odevzdat jednu z mála možností, jak ovlivnit vybavení škol a vzdělávání pedagogických pracovníků zřizovatelům škol. Je třeba upozornit, že ten, kdo bude nadále rozhodovat o finančních prostředcích na tyto položky, bude více než 4000 zřizovatelů, někde i obec s méně než 500 obyvateli. Rozhodování o zajištění učebních pomůcek nutných pro výuku, kterou vyžaduje právě MŠMT prostřednictvím rámcových vzdělávacích programů (RVP), a rozhodování o prostředcích na další vzdělávání pedagogů, které je v poslední době čím dál tím důležitější pro zajištění kvalitní výuky v měnícím se světě, bude tak v rukou často nekompetentního zřizovatele, který ze své podstaty dané velikostí obce, změnami na základě voleb atd. této problematice nemůže ani rozumět a bylo by nespravedlivé to od něj očekávat.

„Proč se stát vzdává kontroly nad DVPP, učebními pomůckami a materiály? Jestli tohle už není „přímý náklad na vzdělávání“, tak pak co je? Jak bude ředitel argumentovat vůči zřizovatelům o peníze na vzdělávání někoho, koho platí stát? Jak budeme argumentovat nutností koupit pomůcky na výchovně vzdělávací proces u zřizovatelů, když ti zajišťují provoz škol? A budou tedy zřizovatelé rozhodovat o pomůckách a o tom, na jaké vzdělávání učitelé půjdou? Nemá od toho být ředitel, který ze zákona sestavuje např. i plán dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků?”, ptá se Ondřej Lněnička, ředitel Základní školy prof. Švejcara v Praze.

Jakákoli argumentace představitelů školských asociací byla na jednáních s představiteli MŠMT v podstatě smetena ze stolu. Ministr Bek popírá, že by právě ONIV (které jsou kromě tzv. „šablon”, jež ale za dva roky coby evropské peníze skončí, v podstatě jediným zdrojem financí na vzdělávání pedagogů) jakkoli pozitivně ovlivňovaly kvalitu vzdělávání ve školách. Idealistický ministr předpokládá, že každý zřizovatel chce dobrou školu a dá na ni potřebné peníze – nenapadlo ho, že kromě školy financují místní úřady a kraje velké množství dalších projektů a na školy jednoduše nemusí zbýt dost?

„Část rozpočtového určení daní je obcím a krajům přidělována v souvislosti s počtem vzdělávaných dětí v jejich školských zařízeních, není však nijak zákonně vymahatelné tyto prostředky využít právě pro tyto školy. Současná zkušenost ředitelů škol je, že některé obce poskytují svým školám 70 % RUDu a některé 110 %. Můžeme očekávat, že takovýto přístup bude pokračovat i s navýšeným RUDem,” připomíná Jan Kuzebauch, ředitel ZŠ Dukelská v Kraslicích a člen výkonného výboru Učitelské platformy.

Blanka Kalátová Lisá, ředitelka jičínské základní školy Železnická, dodává: „Rozvoj školy jako učící se organizace je o vzdělávání a podpoře pedagogických zaměstnanců, stojíme před velkým manažerským a lídrovským úkolem, velkou revizí vzdělávacích programů – pokud se má alespoň trochu podařit, stát by se právě nyní neměl zříkat odpovědnosti. Prostě kvalita něco stojí – vzdělávání, mentoring, supervize, moderní učební pomůcky, exkurze, projektové učení, badatelství, kompenzační pomůcky, učebnice…” V této souvislosti bude ztrácet svou úlohu i ČŠI jako hodnotící orgán škol, neboť ředitel často nebude moci dodržovat požadované (a stále se měnící) standardy, protože jednoduše nebude mít prostředky na zlepšování kvality výuky, neboť k němu vede cesta skrz vzdělávání pedagogických pracovníků.

Ministr Bek má před sebou poslední půlrok v čele českého školství. Zdá se, že poslední měsíce vyplňuje horečnou realizací všech svých nápadů a plánů hlava nehlava. Společenství škol a zřizovatelů je velmi jednotné v tom, že jejich argumenty na nepřipravenost a nejasné podmínky nejsou vyslyšeny, popř. jsou bagatelizovány či zesměšňovány. Ministr si „projednání se zúčastněnými stranami” představuje jako jednostranné informování o svých záměrech a to je v době takto zásadních (ne)systémových změn nepřípustné. Roman Ziegler, ředitel 8. ZŠ Most, vyjadřuje své obavy přímo: „Současné kroky vlády směřují ke konci veřejného školství jako kvalitní služby. V podstatě míříme k americkému modelu soukromých škol, kdy se veřejné stanou druhořadým.” 

„Vládní poslanci navíc v této složité situaci plné časové tísně a nejistoty nepedagogického i pedagogického personálu škol k problému hromadně mlčí a to i včetně bývalých ředitelů nebo učitelů – nestojí jim taková maličkost jako vzdělávání milionů českých dětí za problémy?, ptá se Petra Mazancová, ředitelka budoucí základní školy Pod Beckovem a předsedkyně Učitelské platformy. 

Obsah této tiskové zprávy podporuje také Asociace ředitelů základních škol, která již k tomuto tématu vydala vlastní tiskovou zprávu 29. ledna 2025.

Kontakt:

Petra Mazancová, předsedkyně Učitelské platformy

E-mail: petra.mazancova@ucitelskaplatforma.cz

Tel.: 608 448 978

Jana Servusová, členka výkonného výboru
E-mail: jana.servusova@ucitelskaplatforma.cz
Tel. 608 971 286

Jan Kuzebauch, člen výkonného výboru
E-mail: jan.kuzebauch@ucitelskaplatforma.cz
Tel. 608 965 265

Učitelská platforma je sdružením téměř dvou tisícovek učitelek a učitelů MŠ, ZŠ, SŠ, ZUŠ a VOŠ. Naší filozofií je vytvářet v českých školách kvalitní a bezpečné vzdělávací prostředí – s tímto cílem podporujeme naše členy, spolupracujeme s jinými organizacemi, informujeme média a jednáme s těmi, kteří rozhodují. Pomáháme učitelům být slyšet!