Etický kodex: Učitel uznává své kolegy a jejich profesní sebepojetí

Učitele dělá sborovna, ať už má sborovna jakoukoli podobu, ať je to prostorná místnost s květinami, kam se vejde celý učitelský sbor, nebo malý kamrlík s kávovarem, je to místo, kde se učitelé potkávají a sdílí své pedagogické zkušenosti.

V letních měsících, kdy mají děti prázdniny, jsem uvažovala o svých metodách a postojích, zamýšlela jsem se nad spoluprací učitelského sboru. V mojí několikaleté praxi (osm let na ZŠ a SŠ) jsem měla možnost setkat se s různými typy sboroven a různými typy učitelské spolupráce i nespolupráce. Nejlépe se mi pracovalo ve sborovně, která měla fyzickou podobu velké místnosti s místem pro každého, kvalitní kávovar(!), několik počítačů a velkou tiskárnu. Důležitější ovšem bylo chování kolegů. Diskutovali jsme zde o žácích a žákyních, s kterými jsme si nevěděli rady, o našich úspěších a neúspěších v předávání vědomostí a kompetencí, ale i o radostech a osobních problémech. Do prostorné sborovny chodili na kus řeči i ostatní kolegyně a kolegové, kteří měli svůj vlastní kabinet. Věděla jsem, že ve  sborovně najdu pochopení i radu pro každý můj problém, neznalost nebo nekompetenci, a neměla jsem strach z výsměchu. Vzdělávání má být dle školského zákona založené na vzájemné úctě, respektu, názorové snášenlivosti, solidaritě a důstojnosti všech účastníků vzdělávání, a to zde platilo. Respekt k ostatním pedagogům je důležitou součástí dobré pedagogické praxe. I společné neshody v přístupu k výuce mohou, pokud dojde k dialogu, přispět k obohacení obou stran. 

Vzájemné návštěvy hodin kolegyň a kolegů v mé učitelské praxi přispěly k zapojení nových metod, které jsem neznala nebo si je nedokázala reálně představit, ale také k uvědomění si některých zlozvyků, jako je mluvení k tabuli místo ke třídě nebo podpírání si brady při poslouchání žáků. Takových náslechů jsem ale nezažila mnoho, spousta kolegyň a kolegů je považuje za problematické, ne každý se cítí komfortně, pokud má ve své hodině dalšího dospělého. Často jsou učitelé ve sborovnách uzavřeni ve své pedagogické praxi, mají vlastní metody, se kterými jsou spokojeni, a necítí potřebu je měnit ani sdílet své materiály a know-how. Nicméně Strategie 2030+ popisuje, proč podporuje principy spolupráce a vyzdvihává vzájemné profesní sdílení učitelek a učitelů: považuje to za efektivní nástroj snižování nerovností. Sdílení praktik, metod, zkušeností s řešením problémů, ale i personální kapacity, zázemí a vybavení u pedagogů a ředitelů z různých škol přispívá dle Strategie 2030+ k rovnoměrnému zvyšování kvality ve všech školách.

Čím víc si my učitelé spolu povídáme, sdílíme, informujme se navzájem o svých přístupech a problémech, tím spíše se můžeme dozvědět o jiných možnostech a najít ještě lepší způsoby jak předávat žákům kompetence a řešit složité situace ve škole. Inspirace od kolegů  pomáhá učitelům a učitelkám posouvat se, akceptovat měnící se svět a připravit na něj naše žactvo. Svět se mění a učení se potřebuje měnit s ním; vzájemný respekt a sdílení je jeden z prostředků k přizpůsobování se změně.

Autor: Zuzana Terry, vedoucí pracovní skupiny pro Etický kodex učitele