Udržitelnost jako každodenní součást učitelské profese

Pojem udržitelnost se často spojuje s ochranou životního prostředí, ale v kontextu vzdělávání nabývá mnohem širšího významu. Pro učitele znamená také hledání rovnováhy mezi osobním životem a profesními povinnostmi a rovněž odpovědný přístup k výchově budoucích generací. Jak ale integrovat principy udržitelnosti do svého povolání a osobního života? 

Jak UNICEF, tak UNESCO kladou důraz na význam vzdělávání pro udržitelný rozvoj a nabízejí konkrétní směrnice a iniciativy, které mohou školám i učitelům pomoci. UNICEF definuje sedmnáct cílů pro udržitelnější budoucnost a podporuje školy, aby se staly aktivními propagátory udržitelných praktik a informovaly o globálních výzvách, jako jsou změna klimatu, chudoba a nerovnost.

Zelenější neznamená dražší

Udržitelnost v ekologickém smyslu znamená zavádění postupů šetrnějších k životnímu prostředí do každodenního chodu školy. Učitelé mohou jít příkladem tím, že využívají recyklovatelné materiály, minimalizují použití jednorázových plastů nebo upřednostní digitální technologie místo tištěných materiálů. Dobře nastavená udržitelnost vede k úsporám ve vzdělávacím prostředí, aniž by omezila kvalitu vzdělávání, a stává se také prostředkem osvěty.

UNESCO definuje vzdělání pro udržitelný rozvoj (ESD) jako proces, který dává lidem všech věkových kategorií znalosti, dovednosti, hodnoty a schopnosti k řešení globálních výzev, jako jsou změna klimatu, ztráta biodiverzity, neudržitelné využívání zdrojů a nerovnost. Je proto důležité, aby tato témata byla začleňována do školních vzdělávacích programů a díky aktivnímu přístupu učitelů měli všichni žáci a studenti možnost poučeně přemýšlet o významu a dopadech nejen těchto globálních problémů, ale také svých vlastních činů na naši planetu.

Udržitelný pracovní výkon učitelů – i žáků a studentů

Profese učitele je náročná a často se od nich očekává, že budou neustále podávat perfektní výkony. Avšak pro dlouhodobou udržitelnost v povolání je klíčové, aby si učitelé nastavili realistické cíle a dokázali také odpočívat. Udržitelný pracovní výkon znamená nikoli „být dokonalý”, ale jednoduše „být dostatečně dobrý”. Efektivní řízení času a důraz na kvalitu místo kvantity umožní vyučujícím odcházet ze školy s pocitem, že stále mají dost energie pro osobní život.

Vzdělávací systém by měl ale být nastaven tak, aby nejen učitelé, ale i žáci byli schopni splnit své školní povinnosti bez přemíry stresu. Učitelé a učitelky by měli dbát na to, aby domácí úkoly a další povinnosti byly rozumně rozloženy a nadměrně žáky nezatěžovaly. Tímto přístupem u dětí a mladých lidí totiž kromě samotného učení rozvíjejí důležité kompetence jako zodpovědnost za organizaci vlastního času, samostatné rozhodování, ale také nutnost nést odpovědnost za své jednání a svou práci.

Udržitelnost pro pedagoga tedy znamená mnohem více než jen ochranu životního prostředí – přesahuje hranice třídy a otevírá dveře k širší sociální a ekologické změně. Je to všímavost vůči našim skutečným potřebám a hodnotám, což je zásadní při vytváření vzdělávacích cílů, plánů a metodik. Cílem je postupné vytváření rovnováhy, která umožňuje učitelům i žákům prospívat jak v osobním, tak profesním životě. Integrace udržitelných návyků a postupů do každodenního života školy může vést k vytvoření silnějšího, zdravějšího a šťastnějšího společenství připraveného čelit výzvám současnosti i budoucnosti.

Článek zpracovala Mgr. Eva Marková, členka pracovní skupiny pro Etický kodex učitele