Malotřídky se nesmí účastnit dohodovacího řízení a čelí nejistotám v dalším financování

Učitelé a ředitelé sdružení v Učitelské platformě upozorňují na složitou situaci malotřídních škol, které čelí rozpočtovým škrtům bez podpory krajů.

V minulém týdnu měla již většina škol v republice k dispozici definitivní mzdové rozpočty od svých krajských úřadů a ředitelé tak mohli začít propočítávat své požadavky pro zahájení dohodovacího řízení. V tom totiž mohou získat peníze, které ministerstvo školství dodatečně poskytlo na dorovnání zrušených nepedagogických míst na školách, kde by se jinak muselo propouštět. 

Školy ale od krajů dostávají různé signály o nárocích, které musejí pro doplnění rozpočtu podle úředníků splnit. Ředitelům škol tak např. bylo v některých krajích (Moravskoslezský, Olomoucký,) sděleno, že dohodovacího řízení se mohou zúčastnit jen školy, které přišly alespoň o dva a více úvazků. Pokud přišly o méně, mají chybějící prostředky dorovnat z pedagogických nadtarifů. Jedna z ředitelek malotřídní školy (ředitelé si v této tiskové zprávě nepřejí být jmenováni vzhledem k probíhajícím dohodovacím řízením) píše: „Nedostali jsme přesné informace o tom, při jakém úbytku se můžeme či nemůžeme dohodovacího řízení účastnit. Přišli jsme o 0,7 úvazku a bylo nám naznačeno, že při tomto úbytku se nemá cenu o dohodovací řízení pokoušet.” Některé kraje takové informace sice nezveřejnily, v osobní komunikaci s řediteli ale doporučují podobný postup.

V čem je problém? O více než dva úvazky přišly středně velké a velké školy – úměrně k celkovému počtu zaměstnanců. V malotřídních školách pracuje zaměstnanců mnohem méně, jejich funkce se často kombinují (ředitel + učitel, školnice + uklízečka apod.). Celkový objem mzdových prostředků je pak vzhledem k počtu úvazků samozřejmě mnohem nižší. Každý, i desetinový pokles rozpočtených úvazků pak ale může být důvodem, proč si malá škola daného pracovníka už nedokáže udržet. Pokud se ředitel rozhodne doplatit ho z nadtarifů pro pedagogy, připraví se o značnou část peněz, které jsou určeny na neschopenky a práci přesčas všech a odměny pro učitele, jež dorovnávají jejich poměrně nízké tabulkové platy. Právě učitelům se totiž vláda loni zavázala zákonem rozpočtovat 130 procent průměrné mzdy – teď ovšem kraje nutí ředitele škol, aby toto navýšení rozpustili v běžných mzdách svých nepostradatelných zaměstnanců. To je ale vůči učitelům na malých školách nespravedlivé – jejich práce není o nic lehčí, aby měli o několik tisícovek měsíčně v peněžence méně než jejich kolegové z velkých škol. Naopak: učení v třídách s dětmi z různých ročníků klade na učitele mimořádné nároky v přípravě i třídním managementu. Další z ředitelů malotřídní školy dodává: „Nově již nemusíme respektovat limit počtu zaměstnanců a pokud jsme podle platové inventury v souladu s návrhem rozpočtu, nemáme podle našeho krajského úřadu šanci získat další prostředky.”

Dalším problémem jsou školy, které mají nižší počet žáků, než stanoví zákonný limit – tam je dorovnání chybějících prostředků na zřizovateli. Ani menší obce, v nichž malotřídky často sídlí, ale s takto rozsáhlými změnami nepočítaly a zdroje pro dodatečné platby budou hledat jen těžko.  Už v současné době zřizovatelé navíc do škol investují značné části svých rozpočtů, zvlášť do těchto škol provozovaných tzv.„na výjimku”. Jen několik dětí tvoří už nyní velký rozdíl ve financování a současným přístupem ministerstvo nůžky ještě více rozevírá. Ředitelka jedné z “výjimkových” škol k tomu dodává: „Na ředitelství školy nám bylo škrtnuto 0,43 obsazeného úvazku a 181 000 Kč. Na ZŠ jsme dostali úvazek 0,14, tzn. denně na úklid a péči o školu 1 hodinu 7 minut. Jen z toho je jasné, že už před škrty musel zřizovatel doplácet na nepedagogy, aby škola mohla fungovat. Celkem jsme přišli o 0,68 úvazku obsazených nepedagogických pozic. To nám už zřizovatel bude moci doplatit stěží.”

Škrty ve financování nerozlišují mezi různými typy škol, ale dopady např. v mateřských a základních školách jsou oproti školám středním nesrovnatelné. Ředitelé škol jsou nuceni v první řadě zajistit hygienické a jiné zákonné standardy, což znamená zajistit uklízečky a kuchařky. Až na druhé místo se pak bohužel  v potřebnosti dostávají nepedagogičtí zaměstnanci, kteří se starají o administrativu, správu IT apod. Tyto činnosti pak musí zajišťovat na těchto školách sami ředitelé, což znamená další navýšení jejich pracovního vytížení a mnohdy, jako např. u správy IT, se neodborné zásahy odrážejí i na kvalitě jejího fungování, a především zabezpečení. 

„U nás v ZŠ jsem já v mnoha funkcích (ředitelka, třídní učitelka, koordinátor ICT, koordinátor ŠVP, výchovný poradce), druhá učitelka (třídní učitelka, učí ještě hodinu předmět spec. ped. péče, metodik prevence, školní knihovník, je také vychovatelkou ranní školní družiny) a vychovatelka ŠD (k odpolední družině navíc učí 10 hodin, je koordinátor EVVO). Věnujeme se logopedii, věnujeme se etické výchově, máme školní parlament, věnujeme se všemu možnému. Navíc odpoledne vedeme kroužky,” píše ředitelka další malotřídní školy. U takto kombinovaných úvazků je opravdu znát každý pokles v rozpočtu a není možné jej zastropovat paušálně např. na výše zmíněných dvou úvazcích. 

Situace kolem financování vyvolává nejistotu jak mezi potenciálními zájemci o práci, kteří nepovažují práci ve škole za jistou, tak i mezi stávajícími zaměstnanci, kteří se reálně obávají ztráty práce. V nejistotě jsou i rodiče žáků: pokud jsou školy ohroženy takto významnou personální nejistotou, nehrozí dětem, že budou muset začít dojíždět do větší školy? Na to nejsou připraveni ani rodiče žáků četných tradičních malotřídek, ani např. jízdní řády a kapacity veřejné dopravy.

Zdá se, že ministerstvo po svém úspěchu s dodatečným navýšením rozpočtu trochu usnulo na vavřínech. Radost z peněz navíc má poněkud hořkou příchuť pro ty školy, které je potřebují, ale nedosáhnou na ně. Je potřeba jasně definovat a napříč kraji komunikovat rovná a jasná pravidla pro jejich rozdělování. Současné nejasnosti vyvolávají nervozitu a zbytečné pnutí mezi nepedagogickými zaměstnanci a vedením škol a dále pak i mezi řediteli škol a pracovníky krajských úřadů.  Vedením škol jsou ale pod tlakem i ze strany pedagogických pracovníků, kteří nesouhlasí s tím, že budou peníze, původně rozpočtované na jejich nadtarify, použity pro nepedagogy.

Dlouhodobě pak česká školská obec čeká na zodpovězení otázky, zda současné likvidační kroky vůči malotřídkám jsou “jen” nedomyšleným vyléváním dítěte i s vaničkou, nebo jde o realizaci promyšlené strategie na výhradní podporu škol středně velkých a velkých. V tom případě by bylo určitě fér, aby pan ministr se svými záměry seznámil alespoň dodatečně všechny, jichž se týkají. Nebo čeká na to, až malotřídky zruší sami zřizovatelé, kteří na jejich dofinancovávání nebudou mít peníze? V tom případě by si ministerstvo umylo ruce nad zrušením spousty vysoce hodnocených inovativních škol, které jsou pro děti z malých obcí unikátní možností vzdělávání bez dojíždění. Zvláště pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami bývají pak právě malotřídky s jejich malými kolektivy poslední šancí na kvalitní a vzdělávání respektující jejich potřeby a možnosti.

Kontakt:

Petra Mazancová, předsedkyně Učitelské platformy

E-mail: petra.mazancova@ucitelskaplatforma.cz

Tel.: 608 448 978

Jana Servusová, členka výkonného výboru
E-mail: jana.servusova@ucitelskaplatforma.cz
Tel. 608 971 286

Jan Kuzebauch, člen výkonného výboru
E-mail: jan.kuzebauch@ucitelskaplatforma.cz
Tel. 608 965 265

Kontakt přímo na ředitele malotřídek:

Sofia Hladíková, ZŠ Kocbeře
E-mail: sofia.hladikova@zskocbere.cz
Tel. 732 744 667

Adam Šimůnek, ZŠ a MŠ Brantice
E-mail: adam.simunek@zsbrantice.cz
Tel. 603 211 350

Učitelská platforma je sdružením dvou tisícovek učitelek a učitelů MŠ, ZŠ, SŠ, ZUŠ a VOŠ. Naší filozofií je vytvářet v českých školách kvalitní a bezpečné vzdělávací prostředí – s tímto cílem podporujeme naše členy, spolupracujeme s jinými organizacemi, informujeme média a jednáme s těmi, kteří rozhodují. Pomáháme učitelům být slyšet!