Když třída zrcadlí, kdo je učí: Jak učitelé a učitelky formují budoucnost respektu a inkluzivity?

V době otevřených hranic a prolínajících se kultur představují učitelé a učitelky klíčové hráče ve vzdělávání mladé generace k respektu a porozumění odlišnostem. Jak práce s rozmanitostí ve třídě může nejen řešit konflikty, ale především předcházet jim a vychovávat z mladých lidí obhájce inkluzivity pro lepší budoucnost?

Ve světě, kde jsou hranice otevřené, kde se kultury a společnosti neustále proměňují a prolínají, kde naše rodové linie často sahají daleko za hranice naší země, má respekt k odlišnostem zásadní význam. Jedním z klíčových bodů, který si zaslouží zvláštní pozornost, je učitelská vnímavost ke kulturním a sociálním rozdílům ve společenství, v němž působí. Tento princip je základním kamenem vytváření inkluzivního a respektujícího vzdělávacího prostředí, ve kterém má každý stejnou šanci na úspěch bez ohledu na svůj etnický původ, národnost, barvu pleti, náboženství, sociální původ, sexuální identitu nebo orientaci.

Školský zákon 561/2004 Sb., § 2 na to má jasný názor, protože vnímá vzdělání jako “právo každého bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana.” Děti do školy přichází z různých prostředí ovlivňovány různými názory, tedy hodnoty, respekt a chování těch, kteří je učí, mohou být leckdy zásadním odrazem toho, jak se k sobě budou děti chovat navzájem.

Podle Sčítání lidu z roku 2021 je přibližně 271 tisíc obyvatel jiné než české národnosti. Představme si situaci, že ve třídě tvořené většinově dětmi z majoritní společnosti vzniká konflikt mezi dvěma dětmi. V této situaci se nepochybně shodneme na tom, že vyučující by měl zachovávat respektující prostředí a pracovat na odstraňování kulturních a národnostních předsudků mezi jednotlivci. Může reagovat tak, že zasáhne, vyřeší konflikt a zaměří se na důvody vzniku konfliktu s vysvětlením. Nebo se může pokusit takové situaci předejít již v počátku, když zjistí, že třída bude složena z národnostně odlišných žáků. Vyučující může například zavést programy nebo projekty zaměřené na multikulturní vzdělávání, které třídě umožní sdílet své kulturní zkušenosti a hodnoty. Takové aktivity nejen podporují vzájemné pochopení a respekt, ale také pomáhají rozvíjet empatii a sociální dovednosti dětí. Zahrnutím témat o různorodosti do učebních osnov a diskuzí učitelé a učitelky vytvářejí modelové situace, v nichž ukazují, jak lze s otevřeností přistupovat k rozdílům a navzájem se z nich učit.

V praxi to znamená, že vyučující nejen řeší konflikty, když vzniknou, ale také aktivně pracuje na vytváření prostředí, kde konflikty vznikají méně často. Demonstrací respektu k rozmanitosti a vedením příkladem mohou učitelé a učitelky inspirovat děti a mladé dospělé, aby se stali zastánci inkluzivity a respektu ve svých vlastních komunitách a ve svém budoucím životě.

Tento přístup má dalekosáhlý dopad. Když se žactvo učí v prostředí, kde jsou kulturní a sociální rozdíly vnímány jako bohatství spíše než důvod pro rozdělení, přenášejí tyto hodnoty do svých domovů, mezi své vrstevníky a do budoucích pracovních míst. Zkušenosti z takového prostředí jim umožní lépe se orientovat v globálně propojeném světě a přispívat k vytváření inkluzivnější společnosti.

Vyučující, kteří jsou vnímaví ke kulturním a sociálním rozdílům, tak nejsou jen vzdělavateli ve svém předmětu. Jsou také klíčovým hráčem v procesu výchovy ke kritickému myšlení, empatii a schopnosti jednat spravedlivě a s respektem k rozmanitosti. To jsou dovednosti, které jsou v dnešním světě neocenitelné, a právě škola je jedním z prvních míst, kde by měly být tyto hodnoty posilovány.

Výzva pro učitele a učitelky je jasná: aby byli opravdovými příklady v oblasti vnímání a respektování rozdílů, a tak pomohli formovat další generaci, která bude schopna lépe čelit výzvám současného světa. Není to jen o předávání znalostí, ale o předávání hodnot, které jsou základem pro vybudování spravedlivější a inkluzivnější společnosti pro všechny.

Článek zpracovala Mgr. BcA. Denisa Daňková, členka pracovní skupiny pro Etický kodex učitele