Otázka respektu k žákovi a jeho autonomie ve vzdělávání. Aneb: je žák zlobivý a učitel má vždycky pravdu?

V souvislosti se školou se často mluví o ztrátě respektu, nedostatku úcty a problému autority. Máme ale v těchto případech na mysli jen respekt k učitelům, nebo i respekt k žákovi/žačce, úctu k jejich genderové, etnické nebo sociální individualitě, nebo dokonce žákovu autoritu, i když jen v řízení vlastního učení? Právě o tom mluví naše strategické dokumenty vzdělávání.

Ve Školském zákoně 561/2004 Sb., § 2 jsou popsány zásady inkluze, rovnosti, individualizace i respektu. V odstavci c) pak čteme výslovně o zásadě vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání. Ve vzdělávacích cílech pak můžeme najít cíl pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti, stejně jako respektu k etnicitě každého jednotlivce. Nejedná se jen o zásady mezi žáky, ale mezi všemi účastníky vzdělávání. Respekt k žákům vyžaduje i Strategie 2030, v které MŠMT popisuje jeden ze dvou základních cílů: „Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život”, ve kterém pak popisuje strategickou linii „Bezpečné prostředí ve školách a rozvoj participace a autonomie” – zde si klade za cíl změnit postoj českých žáků směrem ke kladnému.

Dle OECD (Organisation for Economic Cooperation and Development / Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) chodí čeští žáci do školy nejméně rádi ze zemí OECD (PISA 2012, Strategie 2030), a to obzvlášť od druhého stupně základní školy. Jako způsob, jak se s žákovskou nechutí ke škole vypořádat, Strategie doporučuje důraz na wellbeing žáků a jejich participaci a zodpovědnost za vzdělávání. Abychom dosáhli větší chuti žáků do školy, je třeba pečovat o rozvoj sociálního chování žáků a jejich celkovou pohodu. Zároveň je důležité umožnit žákům a žákyním, aby měli možnost řídit či ovlivnit směřování svého vzdělávání. Tím každý žák/žákyně bude sdílet zodpovědnost za vlastní vzdělání. Tedy respekt, důvěra v žáka, zájem a péče o jeho pohodu a vliv na vlastní učení je jedním ze strategických cílů českého vzdělávání.

Hodnoty rovnosti jsou pro české školství tak důležité, že jsou v obou dokumentech zdůrazněny na samém počátku. Hodnoty a vzorce chování se učí nejlépe příkladem, především od rodičů a od učitelů, kteří jsou s nimi stejně často jako jejich rodiče, ne-li častěji. Úcta, respekt, snášenlivost, solidarita a zachování důstojnosti musí platit nejen mezi žáky nebo směrem od žáků k učitelům. Úctu i respekt si zaslouží  i žáci od učitele. stejně jako učitel od ředitele nebo svého kolegy. Vzájemná úcta a respekt by měla prostupovat celým vzdělávacím prostředím nejen v rámci školy, ale i ze strany zřizovatele, ministerstva i ministra školství.  Jak je to s respektem a samořízením studia ve světě? Britové prohlašují, že učitelství je kvalifikovaná a důvěryhodná profese, protože učitelé mají hluboký a trvalý vliv na výchovu dětí. Očekávání od učitelů jsou stanovena v národních standardech každé země Spojeného království. Učitel má klást wellbeing, vývoj a pokroky žáků na první místo, pomoci dětem a mladým lidem být sebejistými a úspěšnými ve vzdělání (General Teaching Council for England). Na Islandu se přímo mluví o tom, že učitelé musí respektovat práva studentů (The Icelandic Teachers’ Union). I respektované Finsko klade dle organizace Otevřeno zásadní důraz na zodpovědnost každého žáka za vlastní vzdělání a respekt ke každému účastníkovi vzdělávání.

Článek zpracovala Mgr. Zuzana Terry, vedoucí pracovní skupiny pro kodex učitele